Otta z Losu

Stránky věnované vladyckému rodu Ottové z Losu

 

(Přeskočit na navigaci - obsah kapitoly)

Tresty a pokuty 1

Zabavování majetku provinilců konfiskační komisí a zemskými komorami

Pokutování české šlechty na jejím majetku

Tresty a hmotné pokuty

Tresty a hmotné pokuty, které postihly českou šlechtu, šly ruku v ruce s náboženskou perzekucí. Vznikla tak pohroma, která stihla nekatolické obyvatelstvo a tím ovšem i země Koruny české. Tento úkol měli v Čechách provést místodržitelé, kníže Karel z Lichtenštejna a kardinál František z Ditrichštejna, kteří byli předsedy zvláštních konfiskačních komisí.

Česká konfiskační komise

V Čechách byli jmenováni do konfiskační komise pan Adam z Valdštejna, Bedřich z Tallenberka a Sezima z Vrtby. Instrukce, které komise obdržela, byly příliš všeobecné. Komise měla potrestat zabavením majetku nebo alespoň peněžitou pokutou každého, o kom by se dověděla, že za povstání zastával nějaký úřad vojenský, zemský, dvorský, městský nebo radní, že byl v nějaké komisi v zemi nebo mimo zemi, že se přimlouval za sesazení krále Ferdinanda, že doporučoval volbu falckraběte Fridricha nebo že pro něho hlasoval, že přísahal na konfederaci nebo ji podepsal, že býval při povstaleckých schůzkách nebo schvaloval jejich usnesení, že druhé povzbuzoval k stejnému jednání, že se [Před konfiskační komisí] potupně vyslovoval o císaři a rodu habsburském, že dobrovolně konal vojenskou službu, že odváděl povstalecké vládě nebo králi Fridrichovi berně nebo špíži, že půjčoval peníze, že kupoval duchovní statky a vůbec povstání ať už jakýmkoli způsobem podporoval.

Kdyby v takovéto komisi nebo soudu byli bývali lidé spravedliví a samostatní, kdyby byli prokázaná obvinění soudili řádným přelíčením, citelný trest by byl postihl jen malou část majetného obyvatelstva městského a šlechtického. To však nebylo účelem konfiskační komise. Ta neměla konat právo, neměla hledat pravdu, poněvadž vítězové chtěli dosáhnout toho, aby přemožení nahradili výdaje spojené s válkou a aby byli zbaveni jakýchkoli hmotných prostředků a víc se už nemohli odvážit sporu. Stavovská opozice tak měla ještě poskytnout vítanou kořist a odměnu těm, kteří chtěli zůstat věrní císaři a pomáhali mu přemoci odboj.

Generální pardon

znamenal všeobecné odpuštění a byly vyhlašovány patenty, kterými se vyzývali všichni viníci, aby se přihlásili. Kdo byl pohnán před konfiskační soud, obdržel lhůtu osm dní, do níž se měl před soud dostavit. Kdo se sám dobrovolně přihlásil, byl vyslechnut o tom, co na sebe žaloval. Komise však měla již připravenu obžalobu podle toho, co zjistila, nebo co jí bylo doneseno. Přiznal-li se šlechtic k něčemu, co komisi nebylo známo, bylo jí to vítáno, nechtěl-li se přiznat k tomu, z čeho byl obviněn, musel svou nevinu prokázat svědecky. Za svědky byli připuštěny jen osoby katolické, o kterých se vědělo, že zůstaly věrné císaři, a tak svědectví jiných hodnověrných lidí nic nepomohlo.

Trestáni byli majetní, lidem bez majetku bylo odpuštěno

Kdo měl majetek zapsaný v zemských deskách, ten byl podezřelý, že je povstalcem, a čím více kdo měl, mohl si být jist, že jej stihne tím větší pokuta. Některé šlechtické osoby nebyly potrestány a pokutovány jen proto, že neměly majetek, nebo že jejich majetek byl zadlužen nad skutečnou cenu. Také příliš zadlužené statky byly provinilcům ponechávány. To je nejlepším důkazem toho, že běželo hlavně o získání peněz a ne o potrestání povstalců.

Mírně se také nakládalo s katolíky, chudší byli trestáni mírnými peněžitými pokutami nebo bývali naprosto osvobozeni, a jen bohatším byly ukládány pokuty značnější. Mnozí provinilci včas přestoupili na katolickou víru a jsou i případy, že již odsouzeným provinilcům byly ponechány statky, poněvadž přestoupili na katolickou víru. To je novým důkazem, že se netrestalo politické provinění, nýbrž především nekatolická víra.

Výnosné udavačství a zabavování majetku provinilců zemskými komorami

Při tehdejším mravním úpadku velice kvetlo udavačství. Udavači dostávali znamenité peněžní odměny nebo dokonce jim byly statky postoupeny k užívání. Stačilo tedy, když udal majitele statku, že podporoval povstalce, a nemohl-li majitel hodnověrnými svědky prokázat, že je nevinen, udavač mohl očekávat žádanou odměnu.

Jako pokuta byly povstalcům zabavovány statky, dvory, vinice, zahrady a domy ve městech; dále různé svršky: dobytek, hospodářské nářadí, obilí a píce, víno a pivo, nábytek, šatstvo a klenoty, hotové peníze a dlužní úpisy a i ty peníze, které měli provinilci dostat za prodané statky nebo jiné zboží. Zabavování statků počalo v Čechách již roku 1620, avšak teprve od roku 1622 se provádělo hromadně.

Statky provinilců zabavovali zřízenci zemských komor, jakmile došel rozkaz od dvorní komory, která tuto rozsáhlou činnost přehlížela a řídila. Na statek, jenž měl být zabaven, byl vypraven ozbrojený zástup, který byl přidělen komisařům, ustanoveným k zabavení takového statku. Komisaři bývali dva vyšší zemští úředníci. Jeden byl radou zemské komory, druhý úředníkem účtárny.

S nimi jezdíval třetí komisař, který sbíral na statcích hotové peníze, skvosty, nářadí a vzácné šatstvo ještě dříve, než komisaři počali se svou zvláštní prací. Při tom se bral zvláštní ohled ne věci, jichž se mohlo upotřebit pro vojsko. Bylo to zejména plátno a sukno. To byl kontraband.

Šatstvo a skvosty se prodávaly, peníze se odváděly dvorní komoře, ostatní věci se pak skládaly ve zvláštních místnostech u zemské komory, a žádala-li to dvorní komora, dovážely se do Vídně… Byl-li tedy někdo odsouzen ke ztrátě svého majetku nebo jeho části, byl mu celý statek zabaven a prodán. Z trhové ceny se odpočítalo manželčino věno, pojištěné na statku, pohledávky bratrů a sester, na kterých nelpěla vina, dluhy, a teprve z toho, co zbylo, dostal fiskus přisouzenou část.

Královská komora zabavovala a prodávala i statky, které náležely několika spoludržitelům, byl-li některý z nich pro své provinění odsouzen. Při tom se vyhrazovaly podíly spolumajetníků, kteří nebyli pokutováni.

Nesprávné odhady zabavovaných statků

Mezi prokurátorem, členy konfiskačního soudu, odhadními komisaři a vyššími úředníky zemskými panovalo dorozumění a úplná shoda. Jeden se přimlouval za druhého, jeden podporoval a nadržoval druhému a všichni se bez rozmýšlení vrhali na bohatou kořist a snažili se z ní uchvátit co nejvíce. Při prodávání statků byli provinilci, jejich manželky, děti a dědicové různými způsoby zkracováni. Mnozí provinilci nedostali po celé 17. století svůj podíl ze stržené sumy, kterou obdržela komora. Museli slevit větší nebo menší částky atd. Vznikla z toho spousta žalob a sporů. Rozhodovala pravděpodobně jen mocná přímluva, že šťastnou náhodou někteří obdrželi anebo dostali brzy své podíly.

 

 

Poslední úprava: 6. března 2005, Copyright © 2000–2021 Tomáš Voříšek, e-mail: